Lactarius rufus - Lactarius rufus

Lactarius rufus
Lact.ruf.jpg
Vědecká klasifikace
Království:
Houby
Divize:
Basidiomycota
Třída:
Agaricomycetes
Podtřída:
Hymenomycety
Objednat:
Russulales
Rodina:
Russulaceae
Rod:
Lactarius
Druh:
L. rufus
Binomické jméno
Lactarius rufus
Lactarius rufus
Zobrazte šablonu Mycomorphbox, která generuje následující seznam
Mykologické vlastnosti
žábry na hymenium
víčko je konvexní
hymenium je rozhodující
stipe je holý
sporový tisk je bílý
poživatelnost: neznámý

Lactarius rufus je běžný, střední člen rodu hub Lactarius, jehož mnoho členů je běžně označováno jako milkcaps. Známý pod běžným názvem rufous milkcap, nebo červené víčko horkého mléka v Severní Amerika. Je tmavě cihlově červené barvy a roste s borovice nebo bříza stromy.

Taxonomie

Původně popsáno uživatelem Giovanni Antonio Scopoli, a později švédským otcem moderní mykologie Elias Magnus Fries. The konkrétní epiteton rufus je odkaz na jeho barvu.

Popis

The víčko má průměr až 10 centimetrů (3,9 palce). Je tmavá cihla, záliv nebo červenohnědá. Zpočátku je konvexní a často má malého středního bosse (umbo), ale později se zplošťuje a nakonec získává mělkou centrální depresi. Povrch je suchý a matný. Zbarvený, ale bledší zastavit s věkem se často stává prázdným. The žábry jsou mírně decurentní, krémové, zbarvené jako čepice později, pouze bledší. The sporový tisk je krémově bílá s jemným lososovým nádechem. Maso je bílé, stejně jako mléko, které zpočátku chutná mírně, postupně je velmi horké a po minutě tak štiplavé.[1]

Rozšíření a stanoviště

Lactarius rufus se objevuje od pozdního jara do pozdního podzimu. Na severu je to časté mírný zóny v Evropa a Severní Amerika. Nejčastěji se vyskytuje u borovice stromy, ale mohou se také objevit s bříza nebo smrk. Na severu je to běžné Kalifornie a Pacifický Severozápad od pozdního léta do začátku zimy.[2]

Poživatelnost

Lactarius rufus se obecně nedoporučuje ke spotřebě.[2][3] Na některých místech se však používá jako koření po zvláštním ošetření,[1] a mykolog David Arora konstatuje, že se konzumuje ve skandinávských zemích po konzervování, a rovněž uvádí, že v severoamerické a evropské verzi houby mohou existovat rozdíly v poživatelnosti.[2] Jedná se o jednu z nejběžnějších divokých hub sklizených pro jídlo ve Finsku.[4] Někteří autoři to však zvažují jedovatý.[5]

Abyste tyto houby mohli jíst, budete je muset vařit přibližně 10 minut ve velkém množství vody. Poté je můžete buď konzervovat v octě nebo slané vodě nebo lehce zmrazit solené. Tyto houby vytvářejí skvělý salát s majonézou, smetanou a cibulí. Při ochutnávání buďte opatrní kvůli identifikaci a vezměte si jen malý kousek. Efekt zpožděné akce maskuje extrémně horkou houbu.[Citace je zapotřebí ]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Roger Phillips (2006). Houby. Pan MacMillan. ISBN  0-330-44237-6.
  2. ^ A b C Arora D. (1986). Mushrooms Demystified: a Comprehensive Guide to the Fleshy Fungi. Berkeley, Kalifornie: Ten Speed ​​Press. ISBN  0-89815-169-4. Knihy Google
  3. ^ Roody WC. (2003). Houby Západní Virginie a Střední Apalačské pohoří. Lexington, Ky: University Press of Kentucky. p. 102. ISBN  0-8131-9039-8. Knihy Google
  4. ^ Ohenoja E, Koistinen R (1984). „Produkce ovocných těl větších hub ve Finsku. 2: Jedlé houby v severním Finsku 1976–1978“. Annales Botanici Fennici. 21 (4): 357–66. JSTOR  23726151.
  5. ^ Phillips, Roger (2010) [2005]. Houby a jiné houby Severní Ameriky. Buffalo, NY: Firefly Books. p. 122. ISBN  978-1-55407-651-2.

externí odkazy